Vítejte ve Středozemi

 Gandlf

Byl druhým nejvyšším členem řádu Istari a po zradě a pádu Sarumana se stal jeho hlavou. Vedl Společenstvo prstenu a velel armádám Západu ve Válce o Prsten.

Dne 12. dubna 3018 Třetího věku přijel Gandalf do Hobitína navštívit Froda. Zkouška ohněm odhalila verše v černé řeči po obvodu Prstenu a prokázala, že se jedná o Jeden prsten. Když se Frodo dověděl jeho historii, nabídl jej Gandalfovi. Gandalf ho ale zprudka odmítl, neboť Prsten by si našel cestu k jeho srdci a nakonec by skrze něj vládl a učinil jej novým Temným pánem.

Do Roklinky se dostal oklikou přes Obroviště až 18. října, neboť kvůli obtížnému přechodu skal musel propustit Stínovlase.

V Elrondově domě se v témže čase sešla poselství mnoha národů Středozemě a 25. října byla svolána velká Elrondova rada, při jejímž rozhodování hrál Gandalf klíčovou roli. Stejně jako jiní vyložil vlastní úlohu v dosavadních událostech, ale vysvětlil také, že Prsten nelze zničit běžnými prostředky a že nelze spoléhat na Toma Bombadila. Byl rovněž proti vhození Prstenu do moře. Naopak záměr vhodit jej do Ohně navzdory malé naději na úspěch podpořil s tím, že tato možnost Nepříteli zaručeně nepřijde na mysl. Bilbovi rozmluvil jeho nabídku nést Prsten k Hoře osudu, takže se nakonec k tomuto úkolu přihlásil Frodo. Ze zástupců národů Středozemě se na doprovod Frodovi utvořilo Společenstvo prstenu a Gandalf byl jeho přirozeným vůdcem. Po mnoha přípravách Společenstvo 25. prosince vyrazilo k jihu.

Pokus překonat Mlžné hory 11. a 12. ledna průsmykem Caradhrasu skončil kvůli sněhové bouři neúspěchem. Gandalf musel použít kouzlo k rozdělání ohně. Když Společenstvo po návratu z průsmyku přepadli vrrci, byl nucen opět ukázat svou moc a zahnal je ohněm. Společenstvo, vědomo si pronásledování, uposlechlo Gandalfovy rady a zvolilo cestu přes trpasličí doly v Morii, i když byl Aragorn proti a zvlášť Gandalfa varoval: „Jestliže vstoupíš do dveří Morie, dej si pozor!“ Gandalf Společenstvo provedl téměř celými doly, postupovali už dva dny, ale 15. ledna v komnatě Mazarbul upoutali pozornost nepřátel. Při pokuse zamknout dveře kouzlem se Gandalf setkal s rovnocenným protivníkem a v souboji sil povolila klenba a došlo k závalu. Otřesený a unavený vedl prchající družinu k můstku.

Na můstku se střetl s balrogem, jedním z Morgothových služebníků z Prvního věku. Můstek se zřítil a oba protivníci padli do propasti. Dopadli do hlubokých vod u základů Země. Gandalf viděl jedinou šanci v pronásledování svého nepřítele dokud ten nenašel znovu cestu vzhůru. Pak s ním dva dny stoupal Nekonečnými schody až 25. ledna dorazili do Durinovy věže a začala Bitva na vrcholku. Nakonec svrhl balroga a ten se roztříštil na úpatí hory. Gandalf v tu chvíli zemřel, „bloudil mimo myšlení a čas“, ale byl poslán zpět, aby dokončil svůj úkol.
Tři dny ležel nahý v bezvědomí, až jej 17. února našel Pán orlů Gwaihir a odnesl do Lothlórienu. V Caras Galadhonu nalezl uzdravení, byl oblečen do bílého a rozdal i dostal mnoho rad. Odešel do Fangornu, kde 26. února na vyvýšeném místě soupeřil s Okem Saurona, který se pokoušel ovládnout Froda sedícího s nasazeným Vládnoucím prstenem na vrcholku Amon Hen.

Na jihu Fangornu se 1. března setkal s Aragornem, Legolasem a Gimlim a přiměl je, aby zanechali dalšího pátrání po hobitech. Sám se prohlásil Gandalfem Bílým a poté, co si přivolal Stínovlase, jej Aragorn nazval Bílým jezdcem. Společně odjeli do Edorasu, kde Gandalf následujícího dne vyléčil krále Théodena a ten jej jmenoval šlechticem v Marce, náčelníkem Eorlovců a daroval mu Stínovlase. Na jeho radu vyjel Théoden neprodleně proti Železnému pasu. Druhého dne jízdy však vojsko dostihla zpráva o porážce u brodů přes Želíz. Gandalf požádal krále, aby se stáhl do Hlásky, pevnosti v Helmově žlebu, a sám odjel do pole a řídil pohyby vojsk. S úsvitem slunce 4. března přivedl do Žlebu posily, Erkenbrandovy muže ze Západních úvalů, a vedl jejich útok proti obléhatelům, právě ve chvíli kdy se probíhající bitva zdála být beznadějnou.

Po bitvě odjel s královou družinou do Železného pasu. V Železném pase nabídl milost poraženému Sarumanovi , a když ji odmítl, zlomil mu svou mocí hůl. Gríma Červivec z věže hodil po Gandalfovi palantír, ale nezasáhl ho. V noci palantír ukradl Pipin, odhalil se Sauronovi, ale naštěstí nestihl nic vyzradit, a možná tím Gandalfa, který měl v úmyslu vyzkoušet kámen sám, uchránil před vážnou chybou. Gandalf palantír svěřil Aragornovi a v obavě, že Sauron urychlí své plány, bez otálení odjel do Minas Tirith, hlavního města Gondoru. Pipina vzal s sebou, aby jej uchránil pokušení znovu se kamene zmocnit.

9. března měl spolu s Pipinem audienci s Denethorem, správcem Gondoru. Pipin přísahal správci věrnost, protože jeho syn Boromir mu zachránil život. Gandalf byl proti, ale nezasáhl, protože šlechetným činům by neměla bránit chladná rada. O soumraku druhého dne Gandalf zachránil Faramira před útokem nazgulů. Faramir se zmínil o setkání s Frodem směřujícím do Cirith Ungol, což Gandalfa znepokojilo a vedlo k rozepři mezi Denethorem a Faramirem. 13. března Faramir ustoupil z Osgiliathu a byl těžce zraněn. Zlomený Denethor ponechal obranu Minas Tirith Gandalfovi. 15. března vypukla Bitva na Pelennorských polích. Časně ráno rozbil Pán nazgulů bránu města a kdyby v tu chvíli nepřijeli Jezdci Marky, střetl by se s Gandalfem. Pipin přiměl Gandalfa zachránit Faramira z rukou jeho šíleného otce, který se v zoufalství z jisté porážky pokusil upálit společně s ním na hranici.

Na poradě po bitvě Gandalf neradil k opatrnosti, ale naopak k úmyslně zbrklému výpadu proti Mordoru, který by nepřítele přesvědčil, že mezi sebou mají nového pyšného Pána prstenu, a odpoutali tak jeho pozornost od jeho vlastní země. Vyrazili se slabým vojskem, na Gandalfovu radu nešli přes Minas Morgul, kudy šel Frodo, ale putovali až k Morannonu, Černé bráně Mordoru. 25. března k vyčkávajícímu vojsku vyšel z brány Sauronův vyjednavač, Ústa Sauronova, přinesl Frodovy šaty a požadoval velké ústupky za jeho život. Gandalf mu však věci vytrhl a přikázal mu odejít. Vypukla Bitva u Morannonu proti beznadějné přesile. Ve chvíli, kdy proti nazgulům přiletěli orli, však nazgulové začali náhle prchat a Sauronovo vojsko zakolísalo. Věže Černé brány se zhroutily a Gandalf vykřikl, že je to konec Sauronovy říše. Nasedl na orla Gwaihira a zachránil Sama a Froda ze svahu vybuchující Hory osudu.
1. května korunoval Aragorna II. Elessara králem Gondoru a Arnoru. Pomohl Aragornovi najít semenáček Bílého stromu. Na cestě do Roklinky potkali Sarumana a Gandalf mu naposledy nabídl pomoc, ale Saruman ji odmítl. Doprovodil hobity až k Mohylovým vrchům a jel navštívit Toma Bombadila.

S hobity se opět setkal až na Poslední jízdě Strážců Prstenů a 29. září 3021 odplul přes Moře do Zemí neumírajících.

Jména a přezdívky

Olórin – jméno „na Západě, který je zapomenut“ – tedy ve Valinoru.
Pochází ze Vznešené elfštiny z kořenu olo-s s významem „vidina, fantazie
, sen“.

Gandalf, Gandalf Šedoplášť nebo Gandalf Šedý – na severu (od Gondoru) a obecně mezi lidmi, znamená „elf s holí“. Jeho původ je norský, v básni Völuspá ze Starší Eddy se tak jmenuje jeden z trpaslíků. Tolkien jej použil, protože se zdálo obsahovat gandr, s významem „hůl“, zejména „čarovná hůl“, což by dohromady dalo „elfská bytost s (čarovnou) holí“

Gandalf Bílý – poté, co byl vzkříšen jako nástupce Sarumana

Bílý jezdec – když osedlal Stínovlase, v kontrastu k Černým jezdcům (nazgulům)

Gandalf Sýček, Láthspell – jeho příchod byl často spojen s časy nouze, což kritiky svádělo k názoru, že je to otravný šťoura pasoucí se v problémech jiných, láthspell - je slovo ze staré angličtiny (tedy jazyka Rohirů) a znamená zlá zvěst, tak byl nazván Grímou Červivcem

Mithrandir – tak mu říkali elfové a vzdělaní v Gondoru, jméno je sindarské, v překladu „Šedý poutník“

Tharkun – tak mu říkali trpaslíci, údajně „muž s holí“

„šedovlasý“, tuto shodu je však podle jeho slov nutno považovat za náhodu.